Dokážete zachránit život?

Dostali jste se už někdy v životě do situace, že jste někomu potřebovali poskytnout první pomoc, protože byl v ohrožení života? Že ne? Tak to gratuluji! A jste si jisti, že se vám to nikdy nestane? To si asi nemůže být jist nikdo... Pokud chcete být alespoň trochu připraveni, čtěte dál. Nedávno jsem totiž úspěšně absolvoval úplně a naprosto úžasný kurz první pomoci a proto jsem se vám rozhodl o něm napsat trochu podrobněji.

Jednalo se o rekvalifikační kurz první pomoci v rozsahu 42 hodin, což je asi 4 a půl dne intenzivní teorie a hlavně i tréninku praxe pomocí zážitků. Po jeho absolvování se stanete kvalifikovanými zdravotníky pro zotavovací akce pro děti a mládež (dle §8 zákona č. 258/2000 sb.). To znamená, že nejen můžete dělat zdravotníka na táboře nebo na lyžáku a podobných akcích, ale hlavně vás kurz podle mě perfektně připraví i na zvládání nástrah případné první pomoci v dosahu civilizace (existují i mutace kurzu pro horaly či vodáky, na kterých už se více klade důraz na to, že sanitka do 20 minut nepřijede a záchranáři dorazí třeba až za pár hodin).

A co jsme se všechno učili? Skoro všechno: od resuscitace, přes zastavování masivního krvácení, až po pořádné ošetření drobnějších poranění i identifikaci a řešení jiných problémů (dýchacích, zažívacích atd.) A nejen že jsme se to učili, vše jsme si pořád dokolečka a dopodrobna zkoušeli na simulovaných situacích (od omdlení až po velké havárie).

Pro koho je kurz vhodný? Nejraději bych napsal pro všechny, ale obzvlášť bych ho doporučil všem, kdo se pohybují v blízkosti dětí a/nebo vedou byť jen trochu aktivnější život. A všem řidičům taky - nikdy nevíte, kdy se náhodou ocitnete u nějaké nehody (nemusíte přímo bourat, stačí jako svědek a máte povinnost poskytnout první pomoc, tak si myslím, že je dobré, vědět jak).

Ani po tomto intenzivním kurzu si netroufám tvrdit, že dokáži zachránit lidský život, ale tak nějak cítím, že moje šance sakra hodně stouply. A to nejdůležitější, co jsem se naučil je, že můj vlastní život je to nejcennější, co mám a taky bych si na něj měl dávat sakra bacha! Takže neváhejte a hlašte se na nejbližší termín Zdrsem.

Pokuta

Nedávno jsem poprvé v životě dostal pokutu za rychlost. Čekal jsem, že to bude za nějaký rychlejší průjezd Jižní spojkou, nebo tak něco, ale ono ne: Vyfotil si mě radar v místě (Zálesí), kde je povoleno jet max. 30 km/h, no a já tu třicítku přehlédl a jel rovných 44 km/h. Nu dobrá, v pořádku, moje chyba, tak já vám tu pokutu tedy zaplatím... Komu se podaří v přiloženém dopise do 30 sekund bez problémů identifikovat, kolik peněz a kam mám poslat, má můj bezmezný obdiv. A o kolik by asi tak byl výběr pokut úspěšnější, kdyby se někdo zamyslel nad přehledností této výzvy k zaplacení?

Jo Nesbø: POLICIE

Zítra vychází Policie, prý poslední román s Harry Holem... Něvěřím tomu. Tedy přesněji řečeno: Nevěřím, že to je poslední kniha o Harrym. Nechci tomu věřit. Po přečtení reading copy Policie si totiž připadám jak na konci úžasného koncertu, kdy kapela sice oznámila poslední písničku, ale pak teprve přijdou na řadu ty pravé pecky jako přídavky.

A Policie byla koncert. Na rozdíl od Přízraku nemá divně komplikovaný a nezavřený konec a naopak to co má, to je snad ještě větší brutalita a ponurost než ve Sněhulákovi. A na co se můžete těšit, to je pečlivě dávkované napětí o které však opravdu není nouze. Nakone se budete bát jít si sami byť jen umýt ruce do koupelny a to i za bílého dne...

Nebudete si totiž jisti ničím. Vůbec ničím, stejně tak jako Harry:

„A druhým faktem je to…,“ zahleděl se Harry přes jejich hlavy do holé bílé zdi, 

„… že jsme zpátky na startu.“

Celou zápletkou nás totiž provází množství falešných stop i falešných poplachů a tak nám jako čtenářům nezbývá nic jiného, než být stále ve střehu, rozdýchávat infarktové stavy a rychle číst, aby už to konečně nějak dopadlo. A ono to dopadá až téměř do samotného konce... Uff, je to opravdu náročné čtení, těště se.

Na rozdíl od Přízraku neodflákl autor v Polici erotické dusno jedinou (a to navíc divně zasazenou) scénou, nýbrž vše více přirozeně zapadá do děje a vztahů mezi starými známými postavami:

„Vy jste s Bjørnem v Kotelně?“
„Ne, vždyť jsem povídala… my… jo, jsme v Kotelně.“
Harry se zamyslel a došel k závěru, že za celou svou dlouholetou policejní kariéru neslyšel horší lež.

Vtipů je v Polici pomálu, ale když už tam jsou, tak se opravdu upřímně zasmějete, ostatně Polici si přeci nekupujete namísto knížky židovských anekdot...

„Moje teorie zní,“ pokračoval Harry se zdánlivě nevinným úsměvem, díky němuž vypadal jako chlapec, který se chystá umluvit matku, aby mu k vánocům koupila atomovou bombu...

Moje celkové hodnocení je celková spokojenost. Když jsem psal recenzi Přízraku, našlo se pár věcí, které jsem knize vytkl, ale v případě Policie mě vážně nic nenapadá... (snad jen, že Glock 22 nemá pojistku, ale to je vážně detail ;) Takže závěrečný ortel zní: Statisticky vzato je Policie o 29 % lepší, než Přízrak.

„V sedmdesáti dvou procentech případů,

kdy se lidé odkazují na statistiku, jde o něco,
co si na místě vycucali z prstu.“

Policie vychází zítra: 8. dubna