Sny, létání a strach

Naučit se létat byl můj sen asi od 12 let.

Na paraglidingu létám od podzimu 2005, na jaře 2006 jsem si udělal pilotní průkaz a pořídil vlastní křídlo (díky za pomoc Sezname) a splnil si tak svůj sen. Nejsem sice vynikající pilot, ale mám už něco za sebou (pár přeletů v Čechách, pár výletů do slovinských Alp, trénink krizových situací nad jezerem ve Francii - přehrát na YouTube, to byla fakt sranda). Všechno se mi to líbilo, všechno mě to bavilo, ale protože člověk má lítat v pohodě a ne ve stresu, dal jsem si kvůli škole víc než dva roky pauzu. Můj sen se mi vytratil. Až do dneška.

Dnes ráno jsem se probudil s pocitem, že by to zase šlo. Zabalil se a vyrazil na Ranou. Byl tam vcelku nával, asi 20 pilotů a všichni čekali, zda přijde ten správný vítr. A bylo krásně, sluníčko svítilo, já nikam nespěchal, totální pohoda. Jenže ten správný vítr nepřišel...

Nakonec jsem udělal jen dva cvičné slety (jeden start na berana, druhý na kříž, přistání přesné a na baletku, pro ty, co tomu rozumí) a pokaždé byl za pár desítek sekund zpátky na zemi. Z pohledu běžných paraglidingových výkonů totální nic, z mého pohledu totální euforie.

Měl jsem totiž strach, jak mi to půjde a jak mi ve vzduchu bude, zda zažiju znovu svůj sen. A tak jsem se pekelně soustředil a šlo mi to dobře a ve vzduchu mi bylo fajn. Vlastně nádherně. Začal se mi vracet můj sen :)

Pečujte o své sny, které jste si už splnili, aby se vám nevytratily a nemuseli jste o ně znovu těžce bojovat. A nezapomeňte, že strach je to, co nás udržuje v pozoru a zajišťuje tak naše přežití (nejen ve vzduchu, ale třeba i na silnici). Nebojte se bát se.

Změnou prostředí ke změně chování

Když se ocitneme v jiném / novém prostředí, chca nechca tomu podvědomě přizpůsobíme i svoje chování. Občas je nám to příjemné, občas není, každopádně toho lze využít a celý princip otočit ve svůj prospěch, tedy k cílené změně vlastního vědomého chování. A já se o to rád pokouším.

Například loni na podzim jsem se při výletu do Skotska dokopal k pravidelnému cvičení a posilování každý den ráno. A pak jsem nějakou dobu pokračoval i po návratu do Čech.

A teď, jak přebývám v Brně, jsem se rozhodl, že budu všude chodit pěšky. A to ne z důvodu, že se mi nechce učit zdejší systém MHD (to taky), ale hlavně proto, že v tom chci pokračovat i po návratu do Prahy a chodit pěšky domů z práce. Z AVG to mám domů krásnou procházkou přes Vyšehrad asi 45 minut, což je jen cca o 10 minut déle než s MHD, takže když nepojedu na kole, zkusím chodit pěšky.

Jestli máte nějaký zlozvyk , kterého se chcete zbavit, nebo naopak návyk, který chcete získat, zkuste si změnu života naplánovat spolu se změnou prostředí. Mě to pomáhá, třeba tenhle trik zabere i na vás.