Jak Internet mění společnost

V rámci volné návaznosti na článek pana Jiřího Hlavenky "Blogy, Facebook, Twitter a stará dobrá novinařina", který vyšel dnes ráno na Lupě, jsem se rozhodl vydat následující (školní) text, který by se mi jinak jen válel v šuplíku třeba další rok.

Nejprve si vyjasněme základní otázku: „Co to vlastně je Internet?“ Teprve po vymezení pojmu Internet se můžeme společně pustit do uvažování o jeho vlivu na společnost.

Rozhodně se nejedná o žádný uvažující super-mozek, který by nás, lidstvo, dokázal sám cíleně měnit. Stejně tak to zatím není ani skutečné prostředí, které by bylo schopno, bez našeho vlastního přičinění, přímo ovlivnit naše smysly, či naše okolí tak, jak to umí jen matka příroda.

Internet je v užším slova smyslu celosvětová počítačová síť, v širším pojetí pakuskutečněná vize snadného přenosu a šíření informací. Jedná se tedy pouzetechnický vynález lidstva, přesněji komunikační nástroj (tedy alespoň do doby, dokud nepůjde Internetem předávat nic jiného, než informace), se kterým zacházejí opět jen lidé, a tedy by téma mohlo také znít: „Jak jedni ovlivňují prostřednictvím Internetu druhé“. Internet není přímý původce změn, pouze je umožňuje a zprostředkovává. Ptáme-li se tedy, jak Internet mění společnost, musíme mít zároveň na paměti neustálou aktivní účast samotné společnosti. Dále je nutné si uvědomit, že samo použití Internetu záleží čistě na naší vlastní svobodné vůli a je tedy na každém z nás, zda se Internetem a jeho společností necháme měnit a změnit.

Jak jsem již naznačil, přistupuji k Internetu na podobné úrovni, jako k objevům ohně, elektřiny a písma. Tato připodobnění jsem si nevybral náhodou. Internet se má ve vztahu k písmu obdobně, jako elektřina k ohni. Stejně, jako v případě elektřiny, se jedná o jakousi další úroveň vývoje. Podobně, jako nám elektřina uvolnila ruce s přenosem energie na dálku a posunula lidstvo z období špinavé, ohněm poháněné, průmyslové revoluce do časů relativně čistších, posouvá nás Internet kamsi dále z časů knih a knihoven, které dlouho a výtečně slouží pro uchování informací, nikoliv však pro jejich šíření. Jistě můžeme namítat, že informace přenáší také např. telefon, rozhlas a televize, ale pouze Internet umožňuje jednotlivci oslovit tak široké a celosvětové publikum, bez přímé podpory jakékoliv servisní organizace. A stejně jako všechny předešlé velké objevy lidstva může být Internet využit i zneužit, neboť, jak praví lidová moudrost: „Čím kdo zachází, tím také schází.“ Internet je prostě dobrý sluha, ale zlý pán.

Když jsem se v úvodu pokoušel vymezit pojem Internet, zmínil jsem, že se nejedná o skutečné prostředí, jisté znaky životního prostředí však přeci jen vykazuje. Dokáže působit na některé naše smysly, závisí na fyzikálních zákonech, které umožňují jeho existenci (přenos elektrických, světelných a radiových impulsů) a není tedy natolik neskutečný, jak by se mohlo na první pohled zdát. A právě změnou vlivu fyzikálních zákonů na naši společnost se dle mého názoru Internet sám osobě vyznačuje nejvíce. Zkracuje čas potřebný k tomu, aby dobrá či špatná zpráva urazila určitou vzdálenost, a tím i zakřivuje prostor (kde jsou časy poslů na koni, plachetnic či letecké pošty?). Dokáže rozšířit jedinou informaci v jeden okamžik na tisíce míst kdekoliv na světě.Přestává záležet na tom, kdo, kdy, kde a s kým je. A s rostoucí mírou použití mobilního přístupu k Internetu bude tento jev už jen a jen výraznější.

Děje, například obchody nebo pomluvy, jejichž uskutečnění by dříve zabralo určitý čas, jsou nyní dílem okamžiku. Většina jevů, které jsou pozorovatelné ve skutečném světě, se v Internetu odráží rychleji a zvýrazňují se tak všechny ctnosti i hrůzy světa. Internet tedy působí jako jakési pokřivené zvětšující zrcadlo společnosti. Ta sama se však s tímto faktem již vyrovnává, což dokazuje i to, že prostředí Internetu bylo v poslední době širokou veřejností přijato jako další zdroj závažných témat pro zpravodajství. Internet už není pouze poslem zpráv, je přímo jejich zdrojem a tak máme večerní televizní zprávy z domova, ze sportu a občas už i z Internetu. To naznačuje posun od fenoménu ke standardu. A až skoná poslední člověk, který zažil svět bez Internetu, stane se tento přirozenou součástí společnosti a přestane ji ovlivňovat. Změna bude dokonána.

Původní, v úvodu zmiňovaný článek Jiřího Hlavenky, naleznete zde: Blogy, Facebook, Twitter a stará dobrá novinařina