Naučit se létat byl můj sen asi od 12 let.
Dnes ráno jsem se probudil s pocitem, že by to zase šlo. Zabalil se a vyrazil na Ranou. Byl tam vcelku nával, asi 20 pilotů a všichni čekali, zda přijde ten správný vítr. A bylo krásně, sluníčko svítilo, já nikam nespěchal, totální pohoda. Jenže ten správný vítr nepřišel...
Nakonec jsem udělal jen dva cvičné slety (jeden start na berana, druhý na kříž, přistání přesné a na baletku, pro ty, co tomu rozumí) a pokaždé byl za pár desítek sekund zpátky na zemi. Z pohledu běžných paraglidingových výkonů totální nic, z mého pohledu totální euforie.
Měl jsem totiž strach, jak mi to půjde a jak mi ve vzduchu bude, zda zažiju znovu svůj sen. A tak jsem se pekelně soustředil a šlo mi to dobře a ve vzduchu mi bylo fajn. Vlastně nádherně. Začal se mi vracet můj sen :)
Pečujte o své sny, které jste si už splnili, aby se vám nevytratily a nemuseli jste o ně znovu těžce bojovat. A nezapomeňte, že strach je to, co nás udržuje v pozoru a zajišťuje tak naše přežití (nejen ve vzduchu, ale třeba i na silnici). Nebojte se bát se.