Záznam z Testování použitelnosti - LIVE!

Pořízeno na WebExpo 2010. Budu moc rád, když mi sem napíšete, co všechno jsme podle vás udělali špatně a co dobře.

P. Douša + L. Marvan: Testování použitelnosti – LIVE! from webexpo on Vimeo.

Jak Internet mění společnost

V rámci volné návaznosti na článek pana Jiřího Hlavenky "Blogy, Facebook, Twitter a stará dobrá novinařina", který vyšel dnes ráno na Lupě, jsem se rozhodl vydat následující (školní) text, který by se mi jinak jen válel v šuplíku třeba další rok.

Nejprve si vyjasněme základní otázku: „Co to vlastně je Internet?“ Teprve po vymezení pojmu Internet se můžeme společně pustit do uvažování o jeho vlivu na společnost.

Rozhodně se nejedná o žádný uvažující super-mozek, který by nás, lidstvo, dokázal sám cíleně měnit. Stejně tak to zatím není ani skutečné prostředí, které by bylo schopno, bez našeho vlastního přičinění, přímo ovlivnit naše smysly, či naše okolí tak, jak to umí jen matka příroda.

Internet je v užším slova smyslu celosvětová počítačová síť, v širším pojetí pakuskutečněná vize snadného přenosu a šíření informací. Jedná se tedy pouzetechnický vynález lidstva, přesněji komunikační nástroj (tedy alespoň do doby, dokud nepůjde Internetem předávat nic jiného, než informace), se kterým zacházejí opět jen lidé, a tedy by téma mohlo také znít: „Jak jedni ovlivňují prostřednictvím Internetu druhé“. Internet není přímý původce změn, pouze je umožňuje a zprostředkovává. Ptáme-li se tedy, jak Internet mění společnost, musíme mít zároveň na paměti neustálou aktivní účast samotné společnosti. Dále je nutné si uvědomit, že samo použití Internetu záleží čistě na naší vlastní svobodné vůli a je tedy na každém z nás, zda se Internetem a jeho společností necháme měnit a změnit.

Jak jsem již naznačil, přistupuji k Internetu na podobné úrovni, jako k objevům ohně, elektřiny a písma. Tato připodobnění jsem si nevybral náhodou. Internet se má ve vztahu k písmu obdobně, jako elektřina k ohni. Stejně, jako v případě elektřiny, se jedná o jakousi další úroveň vývoje. Podobně, jako nám elektřina uvolnila ruce s přenosem energie na dálku a posunula lidstvo z období špinavé, ohněm poháněné, průmyslové revoluce do časů relativně čistších, posouvá nás Internet kamsi dále z časů knih a knihoven, které dlouho a výtečně slouží pro uchování informací, nikoliv však pro jejich šíření. Jistě můžeme namítat, že informace přenáší také např. telefon, rozhlas a televize, ale pouze Internet umožňuje jednotlivci oslovit tak široké a celosvětové publikum, bez přímé podpory jakékoliv servisní organizace. A stejně jako všechny předešlé velké objevy lidstva může být Internet využit i zneužit, neboť, jak praví lidová moudrost: „Čím kdo zachází, tím také schází.“ Internet je prostě dobrý sluha, ale zlý pán.

Když jsem se v úvodu pokoušel vymezit pojem Internet, zmínil jsem, že se nejedná o skutečné prostředí, jisté znaky životního prostředí však přeci jen vykazuje. Dokáže působit na některé naše smysly, závisí na fyzikálních zákonech, které umožňují jeho existenci (přenos elektrických, světelných a radiových impulsů) a není tedy natolik neskutečný, jak by se mohlo na první pohled zdát. A právě změnou vlivu fyzikálních zákonů na naši společnost se dle mého názoru Internet sám osobě vyznačuje nejvíce. Zkracuje čas potřebný k tomu, aby dobrá či špatná zpráva urazila určitou vzdálenost, a tím i zakřivuje prostor (kde jsou časy poslů na koni, plachetnic či letecké pošty?). Dokáže rozšířit jedinou informaci v jeden okamžik na tisíce míst kdekoliv na světě.Přestává záležet na tom, kdo, kdy, kde a s kým je. A s rostoucí mírou použití mobilního přístupu k Internetu bude tento jev už jen a jen výraznější.

Děje, například obchody nebo pomluvy, jejichž uskutečnění by dříve zabralo určitý čas, jsou nyní dílem okamžiku. Většina jevů, které jsou pozorovatelné ve skutečném světě, se v Internetu odráží rychleji a zvýrazňují se tak všechny ctnosti i hrůzy světa. Internet tedy působí jako jakési pokřivené zvětšující zrcadlo společnosti. Ta sama se však s tímto faktem již vyrovnává, což dokazuje i to, že prostředí Internetu bylo v poslední době širokou veřejností přijato jako další zdroj závažných témat pro zpravodajství. Internet už není pouze poslem zpráv, je přímo jejich zdrojem a tak máme večerní televizní zprávy z domova, ze sportu a občas už i z Internetu. To naznačuje posun od fenoménu ke standardu. A až skoná poslední člověk, který zažil svět bez Internetu, stane se tento přirozenou součástí společnosti a přestane ji ovlivňovat. Změna bude dokonána.

Původní, v úvodu zmiňovaný článek Jiřího Hlavenky, naleznete zde: Blogy, Facebook, Twitter a stará dobrá novinařina

O webech a lidech

Existují jen 2 druhy webů - stručná typologie internetových stránek s přihlédnutím k požadovanému chování jejich návštěvníků.

Úvodem bych vás rád upozornil že na následujících řádcích se ve snaze o přehlednější nastínění problematiky dopustím vědomého zjednodušení celé situace.

Hodnoty

Ať si kdo chce co chce říká, hlavní motivací provozu jakéhokoliv webu je přenášení hodnot (finančních, informačních). Vše ostatní se logicky odvíjí od hodnoty, kterou přinášíme. Tečka. Ale jakou hodnotu a komu ji chceme přinést? Na tom právě záleží.

• V případě, že jsme komerční subjekt, pak chceme přinést hlavně (přiznejme si to na rovinu) finance sobě. Většinou se snažíme něco prodávat a obohatit se tak přímo.
• V případě, že jsme neziskový projekt, pak je naší motivací např. přinést určitou informaci našim klientům - ona informace je v tomto případě naší přenášenou / přinášenou hodnotou a klienti jsou ti obohacení. Projekt samotný pak financujeme nepřímo z reklamy, dotací, od sponzorů...

Musíme se tedy zaměřit na dvě zásadní otázky: V čem spočívá hlavní hodnota našeho projektu a komu je směřována? To zatím nebylo žádné moudro, to byl jen úvod.

Typ první: Pastičky na myši

Náš projekt vydělává na platbách za uživatelskou akci, např. nákup (typicky eshop). Logicky tedy chceme, aby náš návštěvník byl aktivní:

1. přišel
2. vybral
3. koupil

Takový eshop tedy musí fungovat jako dokonalá pastička na myši - vše musí být rychlé a bezbolestné. Pokud tomu tak není, zákazník má menší chuť se příště vrátit a znovu nakupovat. Jednorázovou akcí nemusí být pouze nákup, ale např. i registrace nového zákazníka, nebo vyplnění jiného formuláře.

Typ druhý: Kolečka pro křečky

Náš projekt má ohromnou uživatelskou základnu, ale nevydělává na sebe přímo (žádná akce) a tak jsme se rozhodli jej (a třeba i nás) uživit nepřímo - prodejem reklamních ploch (typicky zpravodajský portál). V tomto případě je náš ideální uživatel takový, který:

1. přišel
2. prohlédl si náš obsah a cizí reklamu
3. přešel na jinou stránku a pokračoval bodem 2.

V tomto případě od uživatele nevyžadujeme jednorázovou aktivní akci (např. nákup), ale opakovaný pasivní příjem našeho obsahu a cizí reklamy s tím, že na nějakou třeba časem i klikne... Takový portál musí fungovat jako dobře promazané kolečko pro křečky, ve kterém se také dá běhat pořád dokola. Pokud tomu tak není, kolečko se zadrhne a křeček z něj otráveně odchází. Pokud však je vše v pořádku, běhá uživatel stále dokola a po celou dobu se mu zobrazuje cizí reklama (pozn. nezapomeňte, že i upoutávka na článek v jiné části portálu je ve své podstatě reklamou, která jen udržuje naše kolečko v pohybu).

Opravdu neexistuje další varianta?

Ale ano, pochopitelně existuje i 3. typ internetových stráneka tím jsou stránky neúspěšné. Na takové weby uživatel:

1. přišel
2. rozhlédl se
3. zmatený odešel

Přenesená hodnota veškerá žádná: my jsme nic neprodali, návštěvník nenačerpal žádné nové informace ani neshlédl dostatek reklamy.

Zpátky do reality

Pochopitelně nic není černobílé a tak se i tyto modely v reálu různě kříží a prolínají. Např. Wikipedia - v té se mísí jak cíl rychle najít konkrétní informaci (model pastička), tak přečíst si co nejvíce souvisejících informací (model kolečko). Ostatně, i výše zmíněný eshop, by se měl částečně chovat jako kolečko pro křečky. Návštěva klienta totiž nákupem končit nemusí a ideálně bychom měli vrátit zákazníka zpět do hry, tedy do výběru (toto však již neplatí např. pro proces registrace nebo přihlášení - tam nám návštěvník za návrat na start příliš nepoděkuje).

K čemu je to dobré?

Jistě jste pochopili, že jsem vás v úvodu trošku mystifikoval, když jsem sliboval jen 2 typy webů, uznejte ale, že jsem vás hned vzápětí varoval, že budu zjednodušovat a tak se také stalo. I přes toto zjednodušení však platí, že pokud se vám podaří správně identifikovattyp vašeho projektu (nebo jeho jednotlivých částí), uvědomíte si, v čem spočívá jeho hlavní hodnota a komu je směřována, pomůže vám to nejen s návrhem struktury a designu stránek na samém začátku prací, ale zároveň i s odpovědí na tisíc a jednu malou otázku, které se vám během produkce naskytnou.

A ještě jednou streetart!

Ale tentokrát opravdu "par excellence" + původní foto k tomu.

Když jsem tu na BoBlogu v posledním příspěvku psal o tom, jaký se mi líbí streetart, ještě jsem netušil, s čím se srazím o víkendu. Přímo na této křižovatce vedle Ministerstva vnitra jsem objevil unikátní semafory pro chodce. Myslím, že následující fotky nepotřebují žádný další komentář:

pozn.: Možná je jich tam víc, ale já jsem v euforii z těhlech 4 zapomněl zkontrolovat ostatní přechody...

Nesmrtelný IGRÁČEK - FOTOREPORTÁŽ

Zjistil jsem, že mezi mými mladšími kamarády existuje poměrně úzká hranice, rozdělující je na ty, kteří fenomenální Igráčky ještě znají (a s láskou vzpomínají) a těmi, kteří už takříkajíc netuší, která bije.

Rozhodl jsem se tedy pro menší sentimentální osvětovou akci. Ostatně, článek o Igráčcích jsem slíbil už kdysi dávno, kyž jsem psal o Oranžové Tatře, jiném fenoménu mého dětství.

Informace o Igráčcích by však nebyla kompletní bez původní fotodokumentace a také vzpomínky se lépe oživí s Igráčkem v ruce. To však byl problém - veškeré Igráčky jsem v dorosteneckém věku věnoval jakémusi vzdálenému prý bratranci.

Začal jsem tedy pátrat po jejich výrobci - družstvu IGRA. A hle, stále existuje a dokonce stále vyrábí Igráčky! Na adresewww.igra.cz mají dokonce kompletní ceník hraček ve formátu DOC ke stažení.

No a když jsem zjistil, že firemní prodejnu Igra mám cestou domů z nemocnice, kam si teď jezdím pro pravidelné dávky penicilinu, bylo rozhodnuto, že podniknu nákupní výpravu!

Ani o povolání figurky jsem nemusel dlouho přemýšlet - chtěl jsem hasiče, mého oblíbence z dětství. Jenže toho neměli. Nevadí, v záloze byl zahradník s úžasným traktůrkem acestář ve slušivé oranžové vestičce - oba jsem již kdysi měl, tak jsem věděl, do čeho jdu. Dohromady mě stáli 106Kč (není to už taková láce, jako kdysi, ale pořád to celkem jde).

Takže, moji milí, mladí přátelé, to co vidíte na fotografiích doprovázejících tento článek, to je pravý český Igráček (pozor, nezamněňovat s originálními figurkami německé firmy Playmobil, které jsou údajně starší).

Jak vidíte, je vzdáleně podobný Legáčkovi, ale je větší (viz. srovnání s krabičkou sirek) a také jeho nohy se nemohou pohybovat nezávisle. Zato ruce jsou chápavé, což se netýká hlavy, která je beznadějně dutá... Inu, výlisek. Účes však má nadčasový a též pozitivní výraz ve tváři by mu lecjaký frikulín mohl závidět!

Ano, tohle byl idol néjen mého dětství.

Člověk se pod vlivem igráčků chtěl stát nejprve výpravčím, pak cestářem, vojákem a nakonec i popelářem (mám i pár kamarádek, co chtěly být popelářem). Také budovatelský úderník horník nesměl chybět!

   

Ještě jsem podnikl menší průzkum na internetu, zda i zde Igráčci zanechali svojí stopu a nalezl stručnou historii igráčků a dokonce videoklip s Igráčkem na YouTube, ve kterém Igráček vystupuje ve vskutku originální roli, pokud to ovšem není kapitalistický Playmobil, to by mnohé vysvětlovalo ;o) ...

Teď už zbývá jen sehnat toho hasiče!